Rodič – “Hoďte je do vody ať plavou”

To není titulek do novin a ani se to netýká politiků. Týká se to především personálu ZŠ Jílové. Ti, kdo je pomyslně hodily do vody už s politikou něco málo do činěni mají, možná. Prostě a zkráceně MŠMT ČR.

Ono asi není nic jednoduššího než vydat nařízení: “Zajistěte tento počet hodin výuky plavání..a vážení poperte se s tím jak umíte. Jo vy nemáte ve škole bazén? To není naše starost.” Když nám, jako rodičům, paní třídní oznámila, že s povinným plaváním něco udělat musí a že se to rozhodli řešit formou školy v přírodě, nebyl jsem moc nadšený. Ono přeci jen je to výdaj, se kterým člověk moc nepočítá.

Ale abych to zkrátil. Před odjezdem se syn vody nikdy nebál a z toboganu dokázal doplavat nějakým “stylem” ke břehu i kdy nedošáhnul na dno. Ten “styl” je v uvozovkách záměrně. Protože se to plaveckému stylu podobalo jenom vzdáleně. Rozhodně v té době nedokázal přeplavat bazén a to ani na šířku. (I když to bylo max 12m)

Byl jsem hodně skeptický, co se můžou za těch pět dní naučit, zvláště když jich tam bude tolik.

Škola v přírodě s výukou plavání proběhla bez problémů a já byl rád, že je syn doma. Asi 14 dní na to jsme były společně se synem na Šutce. Kdyby někdo nevěděl je tam jeden ze dvou krytých bazénů v Praze, co má 50m na délku. Byl jsem zvědavý jestli se něco naučil, nebo to byl jenom “výlet s bazénem” a splněním povinností daných pedagogickému personálu.

Tak jsem nechal syna ať se předvede … a zůstal jsem docela zírat. Syn uplaval kraulem 25m do středu bazénu, pak dalších 25m do konce bazénu prsa a nazpátek si to dal v klidu znakem, celý bazén (50m). Za sebe můžu říct, že rozhodně nelituji peněz investovaných do této “Školy v přírodě”. Prostě a jednoduše tento způsob výuky plavání mi přijde mnohem efektivnější, než výuka plavání jednou za týden (14 dní). A to především na základě toho, co jsem na vlastní oči viděl. Navíc mám docela zajímavé srovnáni, kdy si kamarádka platí soukromého trenéra plavání a rozhodně se tak rychle a tak dobře plavat nenaučila. A to se snažila chodit pravidelně aspoň jednou za týden. Hlavní rozdíl vidím v intenzitě. Čím delší je přestávka mezi tím, co se člověk naučí předešlou hodinu a následující hodinou, tím více času je potřeba na osvojení si už získaných dovedností.

A teď několik otázek.

Je špatné nařízení MŠMT ČR?

Je špatná snaha pedagogického personálu s tím něco udělat? Zvláště, když s tím mají jenom starosti?

Nebo je dobře, že mají naše děti možnost se zdokonalit takovýmto způsobem v plavání?

Na to si každý rodič bude muset najít odpověď sám.

Dušan Kollár

Zanechat komentář