Mnichov

Tato bavorská metropole sehrála několikrát zásadní roli v historii nejen střední Evropy a určitě stojí za to ji vidět. Jednodenní a volitelně i dvoudenní výlet je vhodný pro žáky druhého stupně a středoškolské studenty.

První zmínka o Mnichovu pochází z roku 1158. To když bavorský a saský vévoda Jindřich Lev nechal poblíž kláštera benediktínských mnichů zvaným Petersbergl postavit most přes řeku Isar. Při té příležitosti ovšem nechal zničit severnější most biskupa z Freisingu u Oberföhringu, aby vydělal na prosperujícím obchodu se solí do Augsburku. Dobrý nápad? Ne tak docela. Roku 1180 byl Jindřich Lev uvržen císařem do říšské klatby a byl mu zkonfiskován veškerý majetek včetně Bavorského vévodství. Poté bylo toto říšské léno včetně Mnichova uděleno Wittelsbachům. Díky řemeslům, obchodu a kolonizaci pustých lesů v okolí se Mnichov rychle rozrůstal a v letech 1214 -1217 obdržel městská práva.

V roce 1255 došlo k rozdělení rodu Wittelsbachů na větev falckou a bavorskou. Bavorská větev poté přesídlila přímo do Mnichova, kde žila až do konce první světové války. Město si vystavělo druhé hradby, původní vévodský hrad a začaly se stavět paláce, z nichž některé existují dodnes. Roku 1314 byl vévoda Ludvík IV. Bavor zvolen římským králem a roku 1328 korunován na římského císaře a Mnichov se stává důležitou evropskou metropolí.



V období pozdní gotiky a renesance zažilo město velký kulturní rozkvět. Za vlády Viléma IV. a Albrechta V. se z něho stalo centrum renesance, manýrismu, ale také protireformace.

Podobně jak Praha, přežil Mnichov vpád švédského vojska, a přes ztrátu až třetiny obyvatelstva během morové epidemie se nadechl v další budoucí rozvoj. Za vlády kurfiřta Ferdinanda Marii a jeho manželky Henrietty Adelaidy Savojské se otevřel italskému baroku, to když manželé pozvali italské architekty a stavitele.

Koncem 18. století nastal opět velký rozkvět města, poté, co se bavorský vévoda Maxmilián IV. Josef zásluhou napoleonské Francie stal bavorským králem Maximiliánem I.

Za vlády krále Ludvíka I. (1825–1848) se Mnichov stal významným evropským centrem umění a věd. Klasicistní architekti Leo von Klenze a Friedrich von Gärtner dali podobu dnešní Ludwigstraße s vítězným obloukem na jedné straně a s lodžií podle florentského vzoru na druhé. Univerzitní komplexem a kulturní centrum kolem náměstí Königsplatz se stavbami ve stylu řecké antiky jsou od té doby další dominantou města. Ludvíkům syn Maxmilián II. nechal vystavět mj. Maximilianstraße, která je dnes jednou z nejexkluzivnějších a nejdražších nákupních ulic kontinentu. Za regentské vlády bratra Maxmiliána II., prince Luitpolda, zažil Mnichov další ekonomický a zejména kulturní rozmach s čtvrtí Schwabing, kde v této době žila řada významných spisovatelů a malířů.

Po První světové válce se Mnichov stal baštou pravice, extrémních nacionalistických nálad a místem odporu proti sociálně demokratické vládě Výmarské republiky. Postupně se město stalo centrem národně - socialistického hnutí, odkud byl 9. listopadu 1938 zorganizován Hitlerem a NSDAP celoněmecký pogrom na Židy, tzv. Křišťálová noc, při němž bylo po celém Německu zničeno přes 1000 synagog a vyrabováno přes 7000 židovských obchodů.

Na okraji náměstí Königsplatz došlo v roce 1938 k podpisu tzv. mnichovské dohody, která znamenala postoupení pohraničních území Československa Německu, jakož prvním z dílčích cílů k ovládnutí celé Evropy. Mnichovská dohoda se stala příkladem politiky ústupků, appeasementu neboli politiky ustupování agresivní straně.

Dalším významným milníkem města se stalo pořádání Dvacátých Olympijských her v roce 1972. Nejvýraznější vzpomínkou na hry se bohužel stala událost, známá jako Mnichovský masakr, při které skupina palestinských teroristů unesla a zavraždila jedenáct izraelských sportovců. Stavba původního Olympijského parku se stala světovým architektonickým unikátem, stejně jako jeho pozdější extenze, stadion Allianz arena klubu Bayern Mnichov, který je jedním z nejluxusnějších fotbalových stadionů na světě.

Při naší návštěvě Mnichova si prohlédneme hlavní stadiony a haly XVII. letních olympijských her s unikátní prosklenou střechou a 291 metrů vysokou olympijskou věží s vyhlídkovým ochozem.

V historickém centru Mnichova budeme obdivovat dominantu města Frauenkirche s typickými cibulovitými kopulemi. Na náměstí Marienplatz naší pozornosti neunikne menší Stará radnice, i novogotická Nová radnice s proslulým orlojem a zvonkohrou. Pěší zóny nás dovedou ke středověké městské bráně Karlstor či rozsáhlé královské rezidenci, ze které vládli Bavorsku Wittelsbachové. Nevynecháme moderní Hlavní synagogu ani neoklasicistní Národní divadlo. Na závěr výletu ochutnáme na proslulém trhu Viktualinmarkt s bavorskými specialitami některou z tradičních dobrot.

V případě dvoudenního výletu je možné ubytování přímo ve městě a druhý den prohlídka dalších volitelných mnichovských památek. Na zpáteční cestě je možné zajistit návštěvu v Dachau s komentovanou prohlídkou koncentračního tábora nebo výlet zakončit lehčími tématy na známém „disneyovském“ zámku Neuschwanstein postaveným Ludvíkem II. Bavorským.